MENTÁLNÍ ODOLNOST V SOUVISLOSTECH IV. - Stres, podvědomí a mozek

Jaké jsou reakce našeho těla na stres můžeme na základě lékařských výzkumů zcela přesně rozebrat z fyziologického hlediska a tím i pochopit nervové a hormonální pochody, které v našem těle při nechtěném stresu probíhají. Těchto dnes už zcela odborných a přesných informací je bezpočet. Ale k čemu nám to bude, pokud nejsme doktoři, terapeuti nebo nás to výslovně z podstaty věci nezajímá? K čemu je dobré vědět, že tehdy anebo tehdy se vyplavuje adrenalin anebo kortizol, že ten nebo ten hormon působí na sympatikus nebo parasympatikus, nebo že při stresu chce naše tělo buď bojovat nebo utéci? Samozřejmě, jsou to všechno jistě cenné vědomosti, ale pro prakticky uvažujícího sportovce, který chce zlepšit svůj fyzický výkon ve vypjatých situacích, jsou to informace teoretické a skoro nepoužitelné. U auta také dnes nepotřebuji vědět, jak funguje motor, chci ho ale umět řídit a využívat ho v praxi.

V minulé kapitole jsem se pokusil odpovědět na to, jakou roli hraje podvědomá rovina sportovce a jak se podílí na schopnosti ustát tlak a zůstat aktivně ve hře. Stejně tak jsem se pokusil vysvětlit, že hlavním důvodem toho, jestli nám naše podvědomí ve výkonu pomáhá nebo nás naopak blokuje, je přítomnost tzv. podvědomého stresu. Tento stres se spouští ve chvíli, kdy je prostřednictvím okolí v našem podvědomí aktivován určitý vzorec chování, jenž je nekompatibilní s fyzickou činností, kterou právě vykonáváme.

Uvedu příklad z praxe:

Minulou sezónu jsem s jedním z našich předních českých hokejistů, hrajícím tou dobou v KHL, řešil téma, které se u něj objevilo poslední týdny. Když se objeví v šanci a má příležitost ke střele, proletí mu při nápřahu na střelu tělem nepříjemný pocit, který většinou vyústí přílišnou razancí střely a puk letí nad bránu. (Tuto situaci záměrně uvádím jako příklad) Nabízí se otázka, odkud se ten nepříjemný pocit bere? V tréninku nemá problém trefit. Odpovědí je právě přítomnost stresu, který se aktivuje pouze ostrou akcí v zápase a má za důsledek pro nás v tu chvíli negativní zásah našeho podvědomí do právě prováděné akce. Odkud se stres bere a co ho aktivuje, je už soukromá věc daného hráče. Co je ovšem důležité si uvědomit, že pokud není stres z podvědomí odstraněn, můžeme se v tréninku stavět na hlavu a trénovat o stošest, ale v zápase se bude situace v různé míře znovu objevovat. 

radim

Než uvedu další příklady přítomnosti stresu z praxe, měli bychom nejdřív prakticky pochopit, proč hráči klesá výkon a jakou roli při tom hraje náš mozek.

Ze střední školy víme, že mozek se skládá ze dvou hemisfér, z nichž každá plní jinou funkci. Levá vykonává funkce analytické, tzn. sídlí tam racionální a logické myšlení, centrum řeči, paměť a podobně. Co už ale možná všichni nevíme, je praktický příklad těchto funkcí ve sportu. A to hlavně fakt, že levá hemisfera, kde sídlí automatismy a systémy přesvědčení, je v podstatě odpovědná za všechny naše naučené dovednosti a jejich provádění. Sportovním jazykem to znamená, že tato hemisféra má na starosti technické provedení sportovních pohybů – běhu, skoku, bruslení, úderu, střely, nahrávky a prostě všech dovedností, které sportovec potřebuje ke svému sportovnímu výkonu. Co je také podstatné zdůraznit, že hemisféry ovládají naše tělo od obočí dolů do kříže, tedy levá ovládá pravou polovinu našeho těla.

 Zato pravá hemisféra, která logicky ovládá levou polovinu našeho těla, je odpovědná za ty procesy, které s logikou nemají co dělat. Mám tím na mysli alternativní procesy, tedy naši tvořivost, cit a empatii, intuitivní vnímání a prostě vše, co je výhradně věcí okamžiku. Řečeno takto jednoduše to možná není nic tak převratného. Ale zkusme to přeložit do sportu: funkce pravé hemisféry dávají sportovci schopnosti pocitově vnímat situaci, předvídat pohyby soupeře a číst hru jako takovou. To konkrétně znamená taky dovednost sportovce odhadnout správný moment hry, například kdy ustoupit nebo kdy zaútočit, jak co nejefektivněji odehrát úder tam, kde zrovna není očekáván, nebo kam se postavit, abychom dostali přihrávku a efektivně mohli zúročit ony schopnosti poskytnuté levou hemisférou – kvalitně provést střelu a danou šanci proměnit. Prostě nám zprostředkovává ty kvality, které ze sportovce jako takového dělají hráče. A tím se opět dostávám na záčátek ke kapitole č. 1, kterou jsem nazval Účinnost. Věřím, že všichni trenéři dobře vědí, o čem mluvím. Je rozdíl mezi hráčem, který splní vše, co se po něm chce, a hráčem, který v důležitých chvílích jakoby najednou přepne, vezme situaci na sebe a prostě udělá něco, co sice nedává smysl (levá « logická « hemisféra na to nemá vysvětlení), ale je to účinné a vytvoří rozdíl. Tato instinktivní odvaha je právě vlastnost oné pravé hemisféry, která převezme kormidlo.


 
 
 

Shrnuto a prakticky řečeno, pokud nám obě hemisféry optimálně fungují a spolu komunikují, tak potom vše, co máme natrénováno, umíme i efektivně prodat. Můžeme tak s trochou nadsázky říci, že se nacházíme ve „Flow“ a využíváme náš plný potenciál.

 Stres blokuje energii.

Vraťme se zpět k mozku. Náš mozek jako každý jiný orgán v našem těle potřebuje ke své optimální funkci dostatek energie. Tady bych mohl udělat odbočku na téma, co je to energie, odkud se bere a jak funguje v našem organismu, ale to bych odbočil od uvedeného cíle a tím je sledovat celostní kontext. Pro mnou sledovaný účel teď postačí, když jednoduše  pochopíme, že jakýkoliv nechtěný / podvědomý stres nám tuto energii mozku blokuje. A také abychom opět pochopili hlavně praktický dopad: když náš mozek nemá dostatek energie, logicky není schopen zajistit efektivní koordinaci obou polovin našeho těla.

Jak to probíhá v praxi?

Při soutěži na nás prostřednictvím vnějšího prostředí začne působit mnoho faktorů, které v našem podvědomí aktivují nezpracovaná témata, způsobující stres. Dle stupně intenzity daného stresu (můžeme taky chápat, jak na nás daná situace dopadá, jak danou situaci subjektivně vnímáme) nám poklesne výkon tematicky týkající se hemisféry, protože mozek spotřebovává energii na vyrovnání se se stresem z dané situace. Navenek se tento stav projeví tak, že se nám automaticky oslabí schopnost efektivně ovládat příslušnou polovinu těla. A protože ke sportovnímu výkonu potřebujeme koordinaci těla CELÉHO, náš výkon bude limitován (dle rčení: řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek) onou oslabenou polovinou těla a s ní i oslabenou funkcí našeho mozku.

 Ve sportu to můžeme poznat například zhoršením koordinace pohybu – přestanou nám vycházet kroky, nedostatkem síly – ztěžknou nám nohy a přestane „to běhat“, nedostatkem citu pro úder – přehnaně vkládáme sílu do akce, ztrátou orientace a prostorového vidění – nevidíme ani neslyšíme spoluhráče tzv. „tunelové vidění“, špatným odhadem a výpadkem timingu – promeškáme ideální příležitost ke střele nebo nahrávce „jsme všude a nikde“, nedůraznost – k protihráči přistupujeme jen „na oko“, zpomalenými reakcemi a další.

Praktické případy ze sportu, kdy podvědomý stres ovlivňuje výkon.

(Citovány jsou přímo pocity sportovců, související se soutěžním situacemi).

 Tenis

  • Najednou začnu mít nutkání a takový vnitřní tlak spěchat a hrát extra údery například s přílišnou razancí nebo moc k lajnám a začnu dělat chyby. Přitom když se nad tím v klidu zamyslím, tak mě soupeř nijak netlačí, mám čas, prostě není pro to žádný racionální důvod.
  • Za důležitých stavů mi najednou tuhne ruka a nešvihám. Jako bych najednou začal přemýšlet a uvědomil si tíhu situace.
  • Jako bych měl najednou zpomalené reakce a jsem u balónu pozdě. Při úderech se lámu v pase a vystrkuji zadek, což při tréninku normálně nedělám. Mám prostě strach se do toho opřít.

 Fotbal

  • Ztratím najednou cit pro balon a můj pohyb je takový kostrbatý. Jako bych se najednou úplně odpojil a nevěděl, co mám dělat.
  • Mám pocit, že najednou nečtu situaci a nepotkávám se s balónem. Soupeř je u všeho o krok dříve.
  • Při penaltách mi tam jde brankář dopředu. Jako by přesně věděl, kam to kopnu. Už dopředu cítím, že to nedám.

Hokej

  • Hraji nedůrazně, jako bych se bál kontaktu, přitom v tréninku mi to nedělá problém.
  • Tak moc chci dát gól, že když se dostanu do šance, při střele to přeženu se silou a přestřelím.

Cyklo

  • Při sjezdu mě najednou napadne, že bych mohl spadnout, a proto zpomalím a přestanu útočit.

 

 

 

 

sport podnikání veřejnost Publikace / Blog Radima Valigury

Comments are closed.