MENTÁLNÍ ODOLNOST V SOUVISLOSTECH VI.: Mentální koučink je jen špička ledovce

Už delší dobu pozoruji zvýšený výskyt článků a rozhovorů na téma mentální přípravy. Mentální koučové jeden po druhém opakují, co se se sportovcem v inkriminovaném okamžiku děje, a odlišují se většinou pouze svým atypickým jazykem. Jeden tomu říká uškrcení, druhý nezvládnutí své vnitřní opičky, jiný zase vypadnutí ze zóny apod. Všichni do jednoho popisují stejnou věc: a to, že problém je zakopán v naši neschopnosti zvládnout přicházející emoci a že z toho pak vyplývá ztráta koncentrace a následně i ztráta výkonu. A hlavně také koučové vyzdvihují, jak mentální koučink vede k lepšímu zvládání těchto emocí a tím udržení sebe sama v optimálním výkonu.

Ano, s tím naprosto souhlasím. Mentální trénink a koučink jsou tu skutečně od toho, abychom zvyšovali naši dovednost vědomé sebekontroly ve stresových situacích. Co ovšem  taky vnímám je to, že už se ale nikde nepíše, že všechny tyto věci působí pouze, pokud jsme ve vědomém stavu, tedy má-li náš mozek dostatek energie si uvědomovat. A toho je náš mozek schopen tehdy, pokud je zapojen neocortex, tedy naše šedá kůra mozková, která má právě tuto schopnost zvládání emocí na starosti. Její tonus a tím i míra zapojení se dá sice různými způsoby trénovat, ale pouhý trénink nevyřeší skutečnou příčinu daného stresu. Proto i zde vysvětlování mentálních koučů většinou končí.

Jak to tedy funguje?

Neocortex je vyživován celkovou energetikou našeho organismu. Ta se zkládá z kombinace energie fyziologické a energie volné, a ty jsou ovlivňovány mnoha faktory (tomuto tématu jsem se věnoval blíže v předchozím díle MOvS V.). Pokud hladina naší energie důsledkem stresu klesne, tak jsou veškeré mentální přípravy bezmocné. Kormidlo našeho účinkování převezme podvědomí, které se řídí zcela jinými principy. Člověk, mentálně trénovaný všelijak, není schopen čelit něčemu, co vychází z jeho starých přesvědčeních a navyklých struktur. To všechno mu oslabuje jeho energetický tonus, aniž by si to vůbec uvědomoval. Prostě v tu chvíli má sportovec vypnutou zastrčku ze zdi.

Trvalá cesta vede přes práci na dynamicko- emoční rovině

Tímto mám na mysli následující: Pokud sportovec (a nejen sportovec, v podstatě každý člověk) nezačne pracovat na odstraňování svých podvědomých ”stresorů”, které si vytvořil především v dětství a období dospívání, bude jeho schopnost čelit stresu vždy závislá na aktuálním energetickém stavu a tím i pouze dočasná, stejně jako jeho forma. Bude se točit v kruhu a stresové situace se budou neustále vracet.

radim

 

 

Chci tím také říci to, že mentální příprava v podobě mentálního koučinku a tréninku je jen základní vstup do nehmotné, “ve vnímání většiny veřejnosti pořád ještě velmi nadstavbové”, oblasti přípravy sportovce, kterou obecně nazývám práce s jemnohmotou. Mentální koučink bych přirovnal k prvnímu stupni základní školy: musíme si jím projít, abychom získali základ a dostali se dále. Komplexní development sportovce musí ovšem probíhat daleko rozsáhleji. Abych mluvil více prakticky, níže popíši jednotlivé oblasti:

1) práce s jemnohmotou na mentální rovině (znamená vzdělání k pochopení souvislostí a osvojování technik na uvědomování si sebe sama a udržení pozornosti v přítomnosti – patří sem například všechny formy dechových cvičení, vizualizací, relaxací, autogenních tréninků, před a pozápasových rozborů, stanovování možných scénářů hry a podobně) - tady se nachází činnost převážné většiny všech mentálních koučů a sportovních psychologů. Je to logické, protože se jedná o mentální, tedy vědomou rovinu, na které probíhá spolupráce a tím i působení mentálního trenéra/kouče.

2) tělesná rovina neboli tzv. mentální trénink v simulovaném prostředí – aplikace těchto prvků do dynamického pohybu a do cvičných zápasů –  jedná se procesní záležitosti závislé na intenzitě spolupráce. Tady už mentální koučové málokdy svými výkony dosáhnou, protože by museli vytvořit specifické podmínky odpovídající realitě a to je vzhledem k obvyklému rozsahu spolupráce sportovec- mentální kouč, která v našich podmínkách probíhá  spíše v sedě, nebo na dálku po telefonu a Skypu, velice ojedinělé. 

3) emoční (dynamická) rovina neboli specializovaná sezení – a tady se dostáváme na pole neorané a přitom se jedná o klíčový prvek přípravy sportovce, jenž ovlivňuje výkonnost nejmarkantněji a hlavně dlouhodobě. Každý, kdo alespoň okrajově rozumí motivaci, ví, jakou roli hrají ve sportu emoce. Že emoce jsou samy o sobě kvanta energie následující naše pocity. A že povaha emoce je rozhodující, zda sportovec jedná konstruktivně v zájmu své věci nebo naopak.

Co možná už běžný člověk neví, je, že emoce jsou záležitosti našeho podvědomí. Že vědomě ovládat emoce jde jen do velmi nepatrné míry. Že energie emocí se dá mentálním tréninkem pouze do jisté míry potlačit, ale už složitěji uvolnit nebo přeměnit. I zde se dá velmi jemně a efektivně pracovat a změny v této rovině jsou na rozdíl od prvních dvou rovin trvalé. Jenže tady už se nejedná o koučink, trénink nebo psychologický rozbor. Jedná se o specializovaná sezení pro odstranění stresu ve věku jeho příčiny, tedy klidně deset, dvacet let zpět v naší minulosti. Lidé, věnující se poskytování služeb v této oblasti, už nepatří do kategorie mentálních koučů, ale do kategorie facilitátorů specializovaných metod na energetické bázi. Vzhledem k tomu, že se má profesní cesta v oblasti mentální přípravy vrcholových sportovců úbírá především tímto směrem, je současně i mým cílem svými dalšími publikacemi a vzdělávacími akcemi tyto informace veřejnosti více zpřístupnit.

S úctou
Radim Valigura

sport podnikání veřejnost Publikace / Blog Radima Valigury

Comments are closed.